Historie knihovny

1884

Píše se rok 1884. Jsou tomu již dva roky, co na tišnovské radnici skončila vláda německých radních a do úřadu starosty byl konečně zvolen uvědomělý Čech Jan Oderský.

Tato změna sice nevedla k žádným prudkým a radikálním změnám v životě města, ale přece se tím vytvořil určitý předpoklad k většímu rozvoji národních kulturních tradic.

To byl také jeden z nejvážnějších důvodů, proč v roce 1884 zakládají čeští studenti v Tišnově Feriální klub Barák, který vedle hlavního zaměření osvětového pamatoval na svých besedách i na dobrou hudbu a zpěv.

8. 9. 1884

Ještě téhož roku, kdy vznikl, přesně 7. a 8. září, pořádá tento klub v Tišnově Národní slavnost ve prospěch Matice školské v Brně.

Kromě taneční zábavy, koncertu, provedení dvou divadelních her a dvou vycházek je vyvrcholením tohoto podniku odevzdání první veřejné knihovny v Tišnově, k němuž dochází přesně 8. září 1884 v 9 hodin „dopůledne“.

Knihovna byla od samého počátku obecní, město financovalo nákup knih, studenti se však zasloužili o její vznik po stránce organizační a jejich klub svým darem přispěl i ke zvětšení fondu.

1884–1914

Jak se knihovna rozvíjela v průběhu let až do první světové války, se již pravděpodobně přesně nikdy nedozvíme.

Pamětníci prvních let její existence nežijí, o knihovnících, kteří byli pravděpodobně z řad klubu Barák a svoji funkci prováděli bezplatně, se také nepodařilo nic zjistit. Seznamy fondu z té doby neexistují.

Co však známe přesně, je umístění knihovny.

Od svého založení byla umístěna v přízemí staré tišnovské radnice. V době její přestavby roku 1905 byla provizorně umístěna do bývalé měšťanské školy chlapecké na Bezručově ulici, ale ještě téhož roku se stěhovala zpět na radnici novou, do místnosti dnešní zasedací síně v přízemí vpravo. V těchto prostorách působila dál až do vypuknutí války.

1914–1918

Protože válečné události do značné míry ztěžovaly a ohrožovaly existenci knihovny, byla její činnost zastavena a celý knižní fond v bednách převezen do sokolovny, kterou již dříve město od tělovýchovné jednoty Sokol odkoupilo.

1918–1922

Po skončení války, vzniku samostatného Československa a zejména s politickými událostmi kolem roku 1920, které zasáhly i město Tišnov, vzniklo pro tišnovské správní orgány mnoho jiných starostí a nebylo nikoho, kdo by si v té době vzpomněl na 1 102 knih městské knihovny, které ležely v bednách v sokolovně.

1922

Na svoje znovuzrození musela knihovna čekat až do roku 1922, kdy byla její činnost opět obnovena.

Největší zásluhu na tom měl tišnovský občan Bohuš Sedlák, člověk, který byl po převážnou část svého života neúnavným iniciátorem různých společenských a kulturních akcí, redaktorem časopisu Náš kraj a konečně i spisovatelem.

Díky jeho neúnavné práci byla knihovna převezena zpět na radnici, spojena se sokolskou knihovnou a konečně otevřena. Spojením bývalé obecní knihovny s knihovnou sokolskou, která měla 1 750 svazků, se knižní fond městské knihovny více než zdvojnásobil.

Nebylo tedy náhodou, že prvním placeným knihovníkem (s platem pouhých 300 Kč) se stal právě Bohuš Sedlák. Zavedl přírůstkové stavění a vypůjčování knih bez možnosti volného výběru. V každé půjčované knize byla karta, kam se zapsalo jméno vypůjčovatele a datum výpůjčky. Hlavní starostí knihovníka Sedláka však po celou dobu jeho činnosti v knihovně bylo její co možná největší rozšíření. Protože dotace ze strany města byly malé, získával pro knihovnu různé příležitostné příspěvky.

1930

V roce 1930 vychází první seznam knih městské knihovny, v němž byly knihy řazeny podle autorů a u každého bylo vypsáno přírůstkové číslo.

1938–1939

V roce 1938 odchází pan Sedlák na odpočinek a do knihovny nastupuje jeho dlouholetý pomocník ve vedení knihovny Josef Oplt. Nový knihovník ve druhé polovině roku 1939 zavádí volný výběr a sáčkový výpůjční systém.

1939–1945

To již však propukla druhá světová válka. Protektorátní ministerstvo školství vydalo a rozesílalo knihovnám seznamy řady knih, které musely být ihned zničeny, a dále těch, které nesměly být půjčovány.

Na udání provedlo gestapo přísnou prohlídku knihovny v Tišnově a Josef Oplt byl nucen vzdát se funkce knihovníka. (Po osvobození řídil knihovnu dál.) Knihovna pak pod přísným dohledem fungovala přes celou válku.

1945–1956

Po osvobození musela knihovna pro nedostatek místa opustit budovu radnice a přestěhovala se do domu č. 105 na náměstí Míru, kde byla umístěna v místnostech po hospodě. K prudkému rozšíření knihovny došlo až po únoru 1948. Knihovna se přestěhovala do přízemí znárodněného Katolického domu, byly podstatně zvýšeny dotace.

1956

Tento rozvoj vyvrcholil v roce 1956, kdy se z městské knihovny stává Okresní lidová knihovna tišnovského okresu. Ředitelkou knihovny byla v té době Eliška Chutná, metodičkou Marie Hanušová. Tehdy bylo také zavedeno stavění fondu podle Tropovského s vyčleněnou beletrií řazenou podle abecedy. Knihovna měla již 15 000 svazků, z toho v oddělení pro mládež 1 721 svazků.

1959

V roce 1959 došlo k poklesu činnosti. Bylo to způsobeno tím, že knihovna byla nucena se v tomto roce opět stěhovat, protože v Domě kultury, kde byla umístěna, se zařizovalo kino a prováděly se rozsáhlé stavební úpravy. Knihovna byla provizorně umístěna na Brněnské ulici v domě č. 232.

1961–1969

Ve svém provizorním působišti setrvala knihovna až do roku 1963, kdy se vrátila zpět do bývalé budovy osvětového domu, ne však do původních prostor, ale byla umístěna v pěti místnostech v prvním poschodí, které byly k tomuto účelu speciálně upraveny.

Mezi tím však již v roce 1961 ztratila svůj statut okresní knihovny, protože tišnovský okres byl zrušen a tišnovská knihovna se zařadila do knihovní sítě okresu Brno–venkov.

Další významný mezník pro městskou knihovnu v Tišnově tvoří bezesporu rok 1967, kdy se stává knihovnou střediskovou pro 12 místních knihoven v sousedství Tišnova. Z tohoto postavení vyplývá povinnost zpracování fondů, vydávání katalogů a další činnost. Je zřízeno dětské oddělení, půjčovna s volným výběrem a skladiště knih, dále je opět zřízena vybavená čítárna. V roce 1969 měla tišnovská knihovna 25 000 svazků.

70. a 80. léta

Knihovna se postupně rozrůstala a koncem 80. let bylo její dětské oddělení přestěhováno do přízemí budovy.

90. léta

V 90. letech proběhly v budově dvě rekonstrukce – topení a elektroinstalace. V roce 1998 bylo zautomatizováno dětské oddělení, o rok později se čtenáři dočkali přístupu na Internet, tehdy pouze přes telefonní linku.

2000–2003

V roce 2000 knihovna získala grant na bezdrátové připojení a rozšíření Internetu. V dalším roce byla dokončena automatizace dospělého oddělení.

Rok 2002 byl posledním rokem pod Okresní knihovnou Brno–venkov. S rozpadem okresů knihovna přešla od ledna 2003 pod nového zřizovatele – město Tišnov.

2004

Úvahy o získání nových prostor se změnily v nutnost na základě statické zprávy o nedostatečné nosnosti stropů. Složité hledání vhodného místa, které by vyhovovalo potřebám knihovny, bylo završeno úspěchem v době rekonstrukce Jamborova domu. Již tehdy se uvažovalo o jeho propojení s knihovnou, dokonce byl vypracován projekt.

Knihovna se stala bezbariérovou, plocha se více než zdvojnásobila. Oddělení pro dospělé získalo studovnu i přednáškový sál, kde je možné pořádat také výstavy. Oddělení pro děti se stalo kombinací volného výběru, čítárny, prostoru pro odpočinek i vzdělávání. Slouží jako prostor pro individuální i skupinovou činnost dětí, jako herna pro nejmenší čtenáře i jako výstavní prostor dětských prací. Počet čtenářů i návštěvníků se podstatně zvýšil, stejně tak i počet výpůjček.

2007

Městská knihovna Tišnov získala 1. června 2007 cenu za nejlepší dětskou knihovnu v České republice a stala se nositelkou titulu Kamarádka knihovna. Toto ocenění se uděluje knihovnám, které věnují nejlepší péči dětským čtenářům.

Zdroje:

• ZACPAL, Josef. Předklášteří a Tišnov na dobových fotografiích. 1. vyd. Tišnov: Sursum, 2008, 189 s. V obrazech dávných časů. ISBN 978-80-7323-172-9.
• www.tisnov.cz